Během listopadu 2015 obohatilo nakladatelství ČAS náš knižní trh o další titul Lenky Chalupové s názvem Ledové střepy. Pod křídly nakladatelství Josefa Snětivého jde již o třetí realizovaný projekt této autorky.
Lenka Chalupová je současnou českou spisovatelkou. Pochází z Přerova, kde momentálně působí jako mluvčí tamějšího magistrátu. Ač s nepřehlédnutou zkušeností v novinařině a k tomu psavec od dětství, svou publikační kariéru nastartovala „až“ v roce 2004 prvotinou Neříkej mi vůbec nic, mapující citovou rozpolcenost atraktivní dívky. Na ni pak navázala o tři roky později komplikovanou detektivkou Vosí hnízda. Po další čtyřleté přestávce pak pokračovala již pod záštitou nakladatelství ČAS v nově nastolené tradici „co rok, to jedna kniha“. V roce 2013 tedy vychází Utopená, pozoruhodná a detektivními prvky protkaná sonda do mnoha životů. Po ní v roce 2014 následují Pomněnkové matky, další propracovaná, psychologicky orientovaná detektivka, a konečně v letošním roce právě představované Ledové střepy, fascinující práce na pomezí mnoha stylů, od milostné romance, přes detektivní román, až po traktát o morálce současnosti.
Román Ledové střepy vypráví o zdánlivě banálním tématu – o nevěře. Na rozdíl od mnoha titulů na toto téma se ale v žádném případě nejedná o plytké a šablonovité povídání s jednoznačně předvídatelným vývojem a jednoznačně profilovanými postavami, z nichž některým by autorka nadržovala a jiné poškozovala. Dokonce ani vzdáleně ne. Naopak, hned první věc, jež hlavně mužského čtenáře musí zaujmout, je vyprávění, jež nestraní nebohé svedené ženě, ale naprosto realisticky popisuje situaci, jež sama o sobě není ničím výjimečným. Lenka Chalupová však tisíckrát omílané téma uchopila s novým a hlavně mistrným pohledem a s řemeslně dokonale zvládnutou profesionalitou. Příběh jedné rozvětvené rodiny, v níž manžel jedné ze sester dvojčat podlehne soustavným svodům své švagrové, je rozepsán formou vzpomínek převážně této mužské postavy. Text je prokládán komentáři o téměř generaci mladší manželky jeho bývalého kolegy, jež se rozhodla napsat svůj první román, a protože od svého manžela dostala tip na zajímavý osud, šla za ním a střídavou ochotu a nezájem vypravěče s překvapivou trpělivostí usměrňovala.
Za nejdokonaleji popsanou postavu románu však nepovažuji jejího hlavního hrdinu či jeho mladou posluchačku, ale hlavně postavu svůdkyně Emmy. Lenka Chalupová právě v tomto bodě dokázala, že je pozornou studentkou lidských charakterů. Je povahová extrémistka Emma nemocná, depresemi trpící oběť, nebo jde o vypočítavou „mrchu“, pro niž je charakteristická naprostá absence morálky? Odpověď není v žádném případě jednoznačná. Emmu poznáváme jako bezcharakterní požitkářku stejně jako pečující ošetřovatelku. Vidět ji lze i jako nestabilní matku, ale také jako po lásce toužící ženu. Najdeme v ní zákeřnou manipulátorku, ale i nešťastnou hrdinku mnoha proher. V každém případě Emma dokáže manipulovat nejen se svým okolím a pochopitelně hlavně s opačným pohlavím, na něž působí jakýmsi fascinujícím magnetizmem, ale také dokáže své myšlení a hlavně své vzpomínky přizpůsobovat tomu, jak si ona přeje vidět svět. Musím přiznat, že právě Emma na mne z celé knihy zapůsobila nejvíce. Autorčino líčení vnitřních reakcí jejích následovníků či obětí (záleží na úhlu pohledu) je naprosto věrné. Sám znám několik takových žen, jež na muže čímsi nepopsatelným působí jako neodolatelné mucholapky (mužolapky) se stejně zničujícím výsledkem. S postavou Emmy mají kromě fyzické atraktivity společnou i svoji schopnost nikdy si nic nevyčítat, nikdy se netrápit svými chybami a nejlépe své vlastní vzpomínky upravit tak, aby ze všech situací vyšly jako vítězky. Jen ten svět kolem nich je v jejich verzi minulosti nějaký nespravedlivý.
V Lence Chalupové získal český knižní trh spolehlivého tvůrce. V průběhu deseti let její autorské dráhy se jí podařilo vyšvihnout na pomyslný vrchol lákavého odvětví psychologické detektivky a romance. Tak uvidíme, čím nás tato stále úspěšnější autorka překvapí snad již příští rok. A že to bude příjemné překvapení, o tom nemám po přečtení Ledových střepů ani tu nejmenší pochybnost.