S železnou pravidelností – už čtvrtým rokem vychází Lence Chalupové vždy ke konci roku v pražském nakladatelství nový román. Letos se
na knižní pulty dostává v pořadí už šestá její kniha. Čtenáři z Přerova sedo děje detektivky s názvem Tyrkysové oko mohou vžít o to intenzivněji už jen proto, že děj napínavého příběhu se odehrává v našem městě.

Můžete nám nastínit, o čem váš nejnovější román pojednává?
Je to vlastně příběh o staré rodinných křivdách, které vyplouvají na povrch. Svůj začátek mají ve třicátých letech minulého století, kdy v Mostní ulici vyráběla své šperky ze zlata a tyrkysu babička hlavních hrdinek.Ta už sice dávno nežije, ale zanechala za sebou několik tajemství, která se začnou rozplétat právě v roce 2016. V čase, kdy se její vnučky dostávají na životní rozcestí. Jedna se rozvádí, druhá
zrovna přivádí na svět neplánované nemanželské dítě. Obě jsou v těžké situaci a rozhodnou se prodat vzácnou sochu z tyrkysu po své babičce.Jenže jejich počínání kdosi sleduje. Někdo, kdo ví o rodinném tajemství více. Drobné indicie pak zavedou čtenáře až k tomu, kdo chce vnučkám ublížit a proč.

Proč tíhnete hlavně k detektivkám, máte ráda tajemno?
Mám ráda krimi jako žánr. Sama si pak ráda pohrávám s psychologií postav. Vkládám do jejich příběhů nejrůznější spouštěče
toho, proč se dostávají na scestí. Nehledám pro ně omluvy, jen Bez psaní si svůj život nedovedu představit, míní Lenka Chalupová se pitvám v jejich životech, povahách, v dětství, v tom, jak je ovlivnili rodiče, partneři, děti. To je i případ detektivky Tyrkysové oko. Ke zločinu vedou nitky, které mají začátek v minulosti hrdinů. Křivdy a ústrky, nikdy nevyříkané a nevyřčené pravdy, které mezi lidmi mnohdy celé roky zlověstně leží – to je to, co je nutí ke mstě.

Dá se říct, která z šestice knih byla pro vás největším oříškem?
Největší fuška byla ta poslední. Jsem k sobě stále víc přísná. Nimrám se v detailech, hledám stále nové motivy, bojím se, ať se neopakuji.

Co rok – to nová kniha. Už se něco rýsuje pro příští rok?

Už mám téma. Zatím má pracovní název Ptačí žena a měla by být o samotářce, která se vášnivě věnuje ornitologii. Žije s dětmi – a dostane se do situace, kdy její mateřská láska projde těžkou zkouškou. Jestli ale knihu vydám příští rok, to netuším, zatím si ten příběh jen promítám v hlavě.

Kdy knihy píšete – chodíte do práce, máte rodinu…
Píšu jen občas večer, někdy o víkendu, ale ne pravidelně. Když mám chuť, otevřu notebook a pustím svou fantazii ven, ať si hraje. Čím víc mě pak ten příběh pohlcuje, tak mě to pochopitelně láká a nutí psát. Píšu moc ráda a bez toho si život neumím představit. (ilo)