Do prostředí ornitologické stanice zasadila děj svého nového románu Ptačí žena přerovská spisovatelka Lenka Chalupová. Příběh samotářky, která se potýká s rodinným tajemstvím, zavede čtenáře také na jiná místa Přerova, jako jsou laguny a romské ghetto, nebo do Olomouce.

Podle Chalupové je stanice přerovských ornitologů jedním z nejhezčích zákoutí města. V knize tam proto umístila soukromou záchrannou stanici pro ptáky. „Právě tady žije hlavní hrdinka Mariana Černá, které neřekne nikdo jinak než Ptačí žena. Dává ptákům nejen svou péči, ale i lásku, jsou její vášní i posedlostí. O co více se věnuje ptačímu světu, o to méně ale rozumí tomu lidskému,“ přibližuje spisovatelka.

Život hlavní postavy se začne zamotávat, když se její desetiletá dcera začne zajímat o to, kdo je její pravý otec. Následné události celou rodinu změní. „Jde o psychologické drama s detektivní zápletkou – což je žánr, který mě nesmírně baví. Baví mě nadhodit čtenářům udičku tajemství a tak je motivovat k dalšímu čtení, které postupně rozbaluje určité nejasnosti. Tedy spíše rodinná tajemství a křivdy, kostlivce zavřené ve skříni,“ dodává k příběhu.

V něm z přerovských reálií využívá okolí parku Michalov, lužní les Žebračka, laguny i Základní školu Za Mlýnem nebo centrum města včetně romského ghetta v Husově ulici. Mimo město je poznat polesí Svrčov. Podstatná část děje se odehrává také v Olomouci.

Příběh je film, který zapisuji

Prostředí přerovských ornitologů si Lenka Chalupova vybrala záměrně. „Mají celorepublikově významnou historii i věhlas. Jako zájmová skupina mně přišli zkrátka zajímaví a podnětní, líbila se mi vždycky jejich posedlost ptačím světem,“ vysvětluje. Kvůli psaní si musela o ptácích zjišťovat podrobnosti, například jak se o ně pečuje, když si zlomí křídlo. Půl roku měla na nočním stolku knihu Ptáci.

Román má přes dvě stě stran, Chalupová ho psala od loňského října do letošního jara při práci mluvčí přerovského magistrátu. „Rozhodně nepíšu každý den, někdy se k psaní nedostanu celé týdny. Pravdou ale je, že když už si k psaní večer nebo o víkendu sednu, tak mi text rychle přibývá pod rukama,“ odhaluje způsob psaní. Přesto se neřadí k autorům, kteří by měli scénář předem promyšlený. „Já mám opravdu před očima ‚kino‘ – nebo tedy spíše film, který poctivě zapisuji do notebooku,“ říká Chalupová, která se různými formami psaní živí od svých osmnácti let.

Další kniha je na cestě

Ptačí žena je od roku 2004 její sedmou knihou. Spisovatelský zápal ji prý pomáhá zvládat to, že „má psaní v krvi“. Sotva pokřtila Ptačí ženu, dokončuje další titul. „Knihu jsem si rozepsala na začátku léta. Jmenuje se Liščí tanec a i tady – jak je mým zvykem – rozplétám složité rodinné vztahy a vrtám se v niterných tajemstvích,“ nastiňuje, co mohou čtenáři čekat.

Sama se označuje za vášnivou čtenářku, záliba se jí drží od dětství. Mezi oblíbené autory řadí mnoho jmen, převážně ta česká. „Líbí se mi třeba detektivky Michaely Klevisové, ale v poslední době jsem se začala vracet k autorům, které jsem objevovala na začátku devadesátých let – ať už je to Valja Stýblová, Eva Kantůrková, Lenka Procházková, Ludvík Vaculík nebo Pavel Kohout,“ vypočítává. Ze zahraničních spisovatelů doporučuje Britku Ruth Rendell, která se věnuje detektivkám a psychothrillerům.

Ondřej Zuntych – Hanácké noviny

Přerovská spisovatelka Chalupová bere čtenáře mezi ornitology