Archiv pro rubriku: Články, rozhovory

Nový román Ptačí žena se odehrává v Přerově

/ROZHOVOR/ Pouhý rok po poslední detektivce Tyrkysové oko vychází přerovské spisovatelce Lence Chalupové nová kniha. Psychologické drama Ptačí žena je zasazeno do reálných kulis Přerova – hlavní hrdinkou je totiž vášnivá ornitoložka, která žije nedaleko parku Michalov. Kniha se objeví na pultech už počátkem října.

včera 14:15

SDÍLEJ:

Co rok, to nová knížka. V posledních letech jste jich vydala už sedm. Který žánr je vám nejbližší?

Je to moje v pořadí sedmá kniha a v posledních pěti letech jsem jich vydala už pět. Protože se dobře prodávají a příběhy se setkávají i s ohlasem u čtenářů, tak mě můj vydavatel sám „popohání“. Jakmile vydám jednu knihu, už se ptá, na čem dalším pracuji. Většina mých knih jsou buď detektivky, nebo dramata.

S jakým tématem přicházíte tentokrát?

Ptačí žena je psychologické drama nebo také román s detektivní zápletkou. Příběh zavede čtenáře opět do Přerova, kde žije nedaleko parku Michalov vášnivá ornitoložka Mariana Černá, majitelka soukromé záchranné stanice pro ptáky. Ve městě jí nikdo neřekne jinak, než Ptačí žena. Je to vdova, má dospělého syna Jonáše a desetiletou dceru Bohdanku, která ovšem nezná svého biologického otce. Touží ho poznat a pověřuje nelehkým úkolem svého staršího bratra. Tím se ale začíná rozkrývat případ, který přinese dramatické chvíle i jednu nečekanou smrt. Mariana je podivínka, tichá, zádumčivá, introvertní žena, která má svá tajemství. Dlouho si je schovává pro sebe, ale její syn Jonáš je nečekaně rozplete. Štěstí mu to ovšem nepřinese. Bohdančin otec má za sebou pohnutou minulost, která ho stále dohání – a nakonec dožene i rodinu Mariany Černé.
Už četl někdo z vašich blízkých rukopis knihy? Jaké byly první reakce?
Ti, kteří četli rukopis knihy, se shodli na tom, že je příběh mrazivý, ale i dojemný. Nejvíce je asi chytl za srdce osud malé Bohdanky, která žije v poněkud zvláštní rodině. Její máma miluje především ptačí svět a menší díl lásky už jí zbývá pro dceru, která jí tak trochu vadí tím, že je hlučná a halasná – ruší totiž její nemocné opeřence.
Je těžké se vcítit do role hlavní hrdinky tak, aby neztratila nic ze své autentičnosti?
Kvůli Marianě Černé jsem se musela hlavně v začátcích hodně vracet. Já sama jsem temperamentní a energická a měla jsem se vžít do role nemluvné samotářky, pohroužené do sebe. Sama řeším věci jasně, nesnesu nechat problém jen tak, aby sám „vyhnil“. Narozdíl ode mě se Mariana řešení problémů vyhýbá a schovává se před nimi do nitra duše, kam nikoho nepouští. Několikrát se mi stalo, že jsem při popisování určité situace vložila do úst a myšlenek Mariany slova, která by ona při své povaze použít nikdy nemohla. Tak jsem se musela zabrzdit a říci si – pozor, ona přece nejedná tak impulsivně a rychle, ale pomalu a s rozvahou. Musela jsem zkrátka zapomenout na své uvažování a pokusit se vměstnat do mysli tak trochu nečitelné introvertky. Myslím, že se to nakonec povedlo.
Když jste vydávala svou poslední knihu Tyrkysové oko, mluvila jste o menší tvůrčí krizi. Znamená to, že už přešla? A co vás při napsání nové knihy nejvíce inspirovalo?
Ptačí žena se napsala doslova sama. Děj si plynul, příběh si žil svým životem, já jsem opravdu byla jen pozorovatelem, který ten pohnutý příběh poctivě zapisoval do notebooku. Musím přiznat, že v případě předešlé knihy, Tyrkysového oka, jsem se trochu zapotila. Ptačí žena je ale mnohem jednodušší a splavnější, je tam i méně postav. A co mě inspirovalo? Přerov má velkou základnu ornitologů, přišlo mi fajn pohybovat se v tomto zajímavém prostředí lidí, kteří žijí pro ptačí svět. Je třeba ale zdůraznit, že všechny postavy jsou fiktivní.
Příběh je zasazen do Přerova, tedy města, ve kterém se pohybujete jako ryba ve vodě. Má to své výhody?
Výhodou je zcela jistě to, že popisuji místa, která dobře znám – a taky vím, že se Přerované v mých knihách rádi procházejí po městě, které znají. V knize se budeme často pohybovat v okolí Michalova, lagun, v zahrádkářské kolonii u Žebračky nebo v blízkosti řeky Bečvy. Část děje se odehrává i v restauraci U labutě, v paneláku na Kopaninách, na Základní škole Za mlýnem a také v polesí Svrčov, které patří Přerovu, a kde pracuje jeden z hrdinů. A podíváme se i na druhý konec Přerova. Tchyně Ptačí ženy žije mezi Romy v Husově ulici, kterou vcelku barvitě a se znalostí místa popisuji. Prostředí je tedy barvité, prostě přerovské.
V jakém období se příběh odehrává?
Začíná na podzim roku 2016 a končí na začátku jara letošního roku. Knihu jsem psala v reálném čase, což mi vyhovuje, protože mohu lehce přenášet na papír situace, které mají pravdivý základ. Takže – když třeba popisuji „přerovský“ poslední den v roce, tak nemůžu opomenout tradiční koupání otužilců v ledové Bečvě, kam se jde Mariana s malou Bohdankou podívat… A to je jeden příklad. Těch situací je tam samozřejmě více.
Jaké téma vás do budoucna láká? Je už teď na světě námět, který byste chtěla zpracovat?
Mám ráda psychologické knihy i filmy, které odkrývají tajemství, zauzlené v lidských vztazích, takže se budu i nadále pohybovat v tomto žánru. Můžu prozradit, že už dokončuji další knihu. Jmenovat se bude Liščí tanec, a jak je mým zvykem, zase budu rozplétat stará rodinná tajemství. I tento příběh se bude odehrávat zčásti v Přerově.
Jaké byly ohlasy čtenářů na vaši poslední knihu?
Ohlasy jsou potěšující, i kritika mi přeje. Zájem čtenářů mě těší a vždycky mě příjemně překvapí, kolik lidí už jsem svými příběhy oslovila.
Plánujete také křest nového literárního dítka?
Ano a chtěla bych, aby se konal do „šestinedělí“ knížky, tedy zhruba v polovině listopadu. Knihy budu na přání čtenářů podepisovat ve všech třech přerovských knihkupectvích – Mezi světy, Kanzelsberger a Kosmas. Stačí tam knihu nechat, knihkupci mi zavolají a nejpozději do dvou dnů ji podepíšu. Tato praxe se mi léty osvědčila, protože někteří čtenáři mají i konkrétní přání, co chtějí do knihy napsat, nebo komu ji věnovat. Stačí tedy nechat v knize vzkaz. A samozřejmě budu knihy podepisovat i na slavnostním křtu, který bude zároveň i prvním autorským čtením.
Lenka Chalupová se narodila 4. 2. 1973 v Přerově. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, dvacet let pracovala jako novinářka a v současné době je tiskovou mluvčí města. Vydala knihy: Neříkej mi vůbec nic, Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Ledové střepy, Tyrkysové oko, Ptačí žena – pět posledních v Nakladatelství ČAS. Je vdaná, má syna Štěpána a dceru Klárku.
Zdroj: http://prerovsky.denik.cz/kultura_region/novy-roman-ptaci-zena-se-odehrava-v-prerove-20170927.html

Blesk: Další román přerovské spisovatelky Chalupové míří do Michalova

Ornitologická stanice u přerovského parku Michalov se stala hlavním dějištěm nového románu přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Ponese jméno Ptačí žena a kromě stanice a parku se lidé v ději přenesou i do dalších skutečných reálií města – Husovy ulice či Základní školy Za Mlýnem. Je to už sedmý román autorky, která je mluvčí přerovské radnice. Psychologické drama s detektivní zápletkou vychází rok po předchozím titulu Tyrkysové oko.

„Příběh čtenáře opět zavede do Přerova, kde kousek od parku Michalov žije vášnivá ornitoložka Mariana Černá, majitelka soukromé záchranné stanice pro ptáky, které ve městě nikdo neřekne jinak než Ptačí žena,“ řekla dnes ČTK Chalupová. Románové postavy jsou fiktivní, v knize jsou ale skutečné reálie a příběh se odehrává i v reálném čase. Začíná na podzim loňského roku a končí na začátku jara roku letošního.

Příběh se odvíjí od snahy její dcery Bohdanky poznat svého biologického otce. Román podle autorky přinese dramatické chvíle i jednu nečekanou smrt. Tajemství hlavní ženské postavy nečekaně odkryje její syn, který se snaží otce své sestry nalézt. Pohnutá minulost Bohdančina otce nakonec dožene i rodinu Mariany Černé. „Na konci knihy už nikdo není jako na začátku, všichni jsou poznamenáni tajemstvím Ptačí ženy. Ti, kteří knihu četli, se shodli, že je příběh mrazivý, ale i dojemný,“ řekla Chalupová.

Stejně jako v předchozích titulech autorky není nouze o překvapivé zvraty, čtenáři se také znovu dostanou v ději na skutečná místa v Přerově. Kromě Bezručovy ulice, kde doopravdy v Přerově sídlí ornitologická stanice, je to okolí Michalova, laguny či zahrádkářská kolonii u Žebračky. „Část děje se odehrává i v restauraci U labutě, v paneláku na Kopaninách a v Základní škole Za Mlýnem,“ podotkla autorka. Čtenáři se vydají i mezi přerovské Romy v Husově ulici, kde v románu žije tchyně hlavní hrdinky.

Ptačí žena, která vyjde na začátku října, je autorčinou sedmou knihou. Pojítkem jejich románů je mnohdy drsný popis ženského světa a nečekané konce. Loni vyšel román Tyrkysové oko, kterému předcházel román Ledové střepy, jehož dějištěm je město Tovačov na Přerovsku. Úspěšné byly i předchozí tituly Pomněnkové matky, Utopená, Vosí hnízda i prvotina Neříkej mi vůbec nic. Příští titul ponese podle autorky název Liščí tanec a opět se zaměří na spletité rodinné vztahy.

Autor: ČTK

Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-kulturni-servis/492884/dalsi-roman-prerovske-spisovatelky-chalupove-miri-do-michalova.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy

Literární kavárna s Lenkou Chalupovou

Stránky KNIHOVNY KOJETÍN

Ve středu 26. dubna 2017 v kavárně VIC proběhla literární beseda spojená s autorským čtením známé a úspěšné, současné české spisovatelky Lenky Chalupové. V příjemném prostředí, nad šálkem kávy, jsme se zaposlouchali do poutavého vyprávění o jejím životě a tvorbě. Lenka Chalupová (rodačka z Přerova) je autorkou šesti knih, o které je v naší knihovně nebývalý zájem. Napínavý děj,  odehrávající se na místech, která dobře známe – např. Přerov a Tovačov, a výborně vykreslená psychologie postav, dělá z románů L. Chalupové knižní bestsellery kladně hodnocené i literární kritikou. Představen byl i autorčin nejnovější román „Ptačí žena“, který najdeme na pultech knihkupectví na podzim letošního roku. S Lenkou Chalupovou jsme prožili příjemný pohodový podvečer. Přejeme jí mnoho úspěchů a inspirace do dalšího tvoření a věříme, že naše setkání nebylo poslední.

Spisovatelka s nevšední fantazií navštívila prostějovský „Národ“

Další zajímavou besedu uspořádal Klub sociálně demokratických žen v prostorách Národního domu. Předsedkyně a současně radní Jana Halvadžievová i náměstek prostějovské primátorky Pavel Smetana předminulý čtvrtek přivítali spisovatelku, novinářku a současnou tiskovou mluvčí přerovského magistrátu Lenku Chalupovou. Ta má na svém kontě už šest úspěšných knih, přičemž letos vyjde sedmá.

To ovšem počítáme pouze ty, které se dočkaly vydání, různých příběhů „v šuplíku“ má autorka, která píše od svých dvanácti let, nepočítaně. „Život bez psaní si nedokážu představit, psát knížky je moje životní potřeba,“ svěřila se Chalupová třem desítkám posluchačů.
Podle jejích slov je tím nejdůležitějším důkladné psychologické prokreslení postav. Témata a zápletky autorčiných románů jsou velmi rozmanité a zahrnují ovládnutí života sektami, problematiku nezvěstných dětí, mineralogii nebo ornitologii. „Vždy se snažím do románů vkládat i zajímavé informace k dané tematice, aby čtenáře poučily, ale samozřejmě nenudily,“ poodhalila své postupy při psaní autorka.
Letos vyjde její nejnovější román Ptačí žena, který se, jak název napovídá, odehrává právě v ornitologickém prostředí, ale nechybí hlavní motiv vztahu matky a dětí. A na léto už sympatická spisovatelka plánuje další psaní. „Musím využít invence, ona možná někdy skončí,“ poznamenala s narážkou na svůj způsob psaní. „Sednu si s notebookem třeba k televizi, ale před očima vidím svůj film, který vlastně pouze popisuji a přenáším na papír. Dokud se políčka filmu posouvají, je potřeba psát,“ vysvětlila Lenka Chalupová zvědavému auditoriu, jak se rodí její knížky.

Do Kojetína přijede besedovat se svými čtenáři přerovská spisovatelka Lenka Chalupová. V prostorách místní knihovny se s ní mohou setkat ve středu 26. dubna od 17.30 hodin. Autorka šesti knih bude povídat o svém životě pracovním i osobním. Kromě toho, že ve volných chvílích píše, je také – a to především – normální mámou dvou dospívajících dětí. Profesí je novinářka a v současné době pracuje jako tisková mluvčí přerovské radnice, a i tom bude povídat. „Zodpovím všechny dotazy čtenářů a moc se na ně už těším. Kousek od Kojetína bydlela moje babička, ráda vzpomenu i na tu část svého života, kdy jsem tam trávila prázdniny,“ řekla autorka, která žije v Přerově, ale knihy vydává v Praze. Píše romány psychologické a detektivní – a kritika jí zatím přeje. „V Kojetíně přečtu úryvek také ze své čerstvě dopsané knihy Ptačí žena, která vyjde letos. Je to psychologické drama a sama jsem zvědavá, jak se mým prvním posluchačům bude líbit,“ řekla autorka. Lenka Chalupová vydala knihy Neříkej mi vůbec nic, Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Ledové střepy a Tyrkysové oko.

Srdečně vás zveme na setkání s úspěšnou spisovatelkou, Lenkou Chalupovou. Rodačka z Přerova, kde dosud žije, pracovala jako novinářka v tisku i televizi, nyní pracuje jako tisková mluvčí přerovského magistrátu.Vydala detektivky i romány. Kde bere inspiraci pro své napínavé příběhy? Je těžké se prosadit v dnešní době s novou knihou? Chtěla být vždy spisovatelkou?

Na tyto, ale i další otázky se můžete zeptat spisovatelky Lenky Chalupové na besedě, která se uskuteční ve čtvrtek 2.3.2017 od 17.00 hodin v Národním domě v Prostějově v prostorách restaurace.

Sociálnědemokratické ženy – Prostějov

 

I mě někdy překvapí, jak má knížka skončí, říká přerovská spisovatelka

Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová a její letošní detektivka Tyrkysové oko.

Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová a její letošní detektivka Tyrkysové oko. | foto: H. Žáčková

Kvůli čemu bylo Tyrkysové oko v ohrožení?
Měla jsem velkou tvůrčí krizi, nedařilo se mi děj posunout dál. Musela jsem psaní dokonce vzdát. Po měsíci jsem se ale k příběhu vrátila a nejednou jsem se od psaní nemohla odtrhnout. Všechno do sebe samo zapadlo. Dva dny jsem psala od rána do noci a knížka byla hotová.

Dá se přiblížit děj této detektivky, aniž byste prozradila hlavní zápletku?
Příběh se odehrává v Přerově, částečně v Mostní ulici, v místní části Penčice, ale také na sídlištích Velká Dlážka nebo Předmostí. Je o starých rodinných křivdách, které neměly nikdy vyplout na povrch a měly zůstat navždy ukryté ve 30. letech minulého století. Hlavními hrdinkami jsou sestřenice, jež se dostávají do životní krize, proto se rozhodnou prodat vzácnou tyrkysovou sochu z dědictví po babičce. Tím však odstartují rozkrývání bolestných tajemství.

Ve které době se odehrává?
Děj je zasazen do současnosti, do roku 2016. Začíná červnem a končí Vánocemi. Všechny události odpovídají reálnému kalendáři, ale postavy i děj jsou od A do Z fikce.

Pamatujete si dobu, kdy jste se pouštěla do své první knihy?
První knížku jsem napsala, když mi bylo 18 let. Byla o lásce studentů. Nikam jsem ji ale nenabízela. Zhruba v mých 20 přišla na řadu knížka o romské dívce, která se vymykala tradiční romské společnosti. Ani tu jsem nevydávala. První knížku jsem nabídla k vydání v roce 2003. Jmenovala se Neříkej mi vůbec nic. Pravidelně mi knížky vycházejí od roku 2013.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Jak se původně neznámé autorce z Přerova hledal vydavatel?
Všechny knihy jsem vydala v Praze, se současným vydavatelem spolupracuji od roku 2013. Našla jsem si ho na internetu, byl mi sympatický sloganem na svém webu: Kniha je rodu ženského. Majiteli jsem napsala a poslala mu anotaci knížky. On mi odpověděl, že už má své kmenové autory, nicméně mi nabídl, že rukopis posoudí. Další den mi psal, že ho děj nadchl, a reagoval ještě dalšími vzkazy. Hned poté mi poslal smlouvu. Teď mě v dobrém slova smyslu uhání každý rok.

Může matka dvou dětí stihnout napsat knížku za jediný rok?
Nepíšu každý den, ale píšu rychle. Příběh vzniká sám v mé hlavě, nikdy dopředu nevím, o čem bude, a přiznávám, že jsem někdy sama překvapená, jak skončí. Po praktické stránce to vypadá tak, že občas večer zasednu k televizi a k tomu si píšu do notebooku. Vnímám film i povídání dětí a manžela, nedělá mi problém sdílet několik činností najednou. Nepíšu ale pravidelně, někdy se k tomu nedostanu celé týdny. Děj vzniká opravdu při chvilkách, jež si o to víc užívám. Když píšu, jsem šťastná.

Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/rozhovor-spisovatelka-lenka-chalupova-prerov-nova-detektivka-tyrkysove-oko-18s-/olomouc-zpravy.aspx?c=A161018_2280170_olomouc-zpravy_stk

Dvě díla, jeden křest. Ve vodě se vykoupe album Ireny Kanovské a kniha Lenky Chalupové

Dvojkřest dvou děl, které vznikly v Přerově a jejichž autorkami jsou ženy, se odehraje v sobotu 3. prosince od sedmi hodin večer na Masarykově náměstí. Šansoniérka Irena Kanovská vydává cédéčko Teraz a tady 2. Kmotrou jejího hudebního díla bude spisovatelka Lenka Chalupová, která bude křtít svou letošní knihu Tyrkysové oko, jehož kmotrou se zase stane Irena Kanovská. Obě umělkyně se nesetkávají poprvé. Už v minulosti společně vystoupily před publikem v rolích, které jim jsou nejbližší. Irena zpívala své šansony, Lenka četla své knihy.
Přerovská zpěvačka, textařka a skladatelka navázala na úspěšné album Teraz a tady 1, které vydala se svým dvorním slovenským klavíristou Danielem Špinerem. Letos se rozhodli, že zúročí svou spolupráci ještě i v dalším díle, které přinese dvanáct autorských písní a jednu bonusovou. „Stejně jako v první části jsou písně inspirovány reálnými příběhy ze života. Nové album je ale o poznání světlejší a pozitivnější. Je o lásce, o srdci, o odpuštění, o cestě a pochopení,“ říká Irena Kanovská. Ochutnat z její nabídky mohou posluchači, kteří v sobotu v podvečer zavítají na náměstí, kde se koncert prolne se křtem.

A ve vodě se bude na pódiu „koupat“ i Tyrkysové oko, které je už šestou úspěšnou knihou přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Děj jejího čerstvého detektivně-psychologického příběhu se odehrává v Přerově, kde se autorka narodila, žije a také pracuje coby tisková mluvčí města. „Kniha se na pulty českých a slovenských knihkupectví dostala už před měsícem, takže mám za sebou už i první ohlasy od čtenářů, které mě zatím jen těší,“ konstatuje Lenka Chalupová. Prozradila, že její letos narozená kniha pojednává o starých a nevyříkaných rodinných křivdách, které se v knize otevírají jako čerstvé rány. Zajímavostí je, že se detektivka odehrává v reálném roce 2016.

Křest – už 3. prosince na Masarykově náměstí

krestDvojkřest dvou děl, které vznikly v Přerově a jejichž autorkami jsou ženy, se odehraje v sobotu 3. prosince od sedmi hodin večer na Masarykově náměstí v Přerově. Šansoniérka Irena Kanovská vydává cédéčko Teraz a tady 2. Kmotrou její hudebního díla bude spisovatelka Lenka Chalupová, která bude křtít svou letošní knihu Tyrkysové oko, jehož kmotrou se zase stane Irena Kanovská.

Přerovské listy: Bez psaní si svůj život nedovedu představit, míní Lenka Chalupová

S železnou pravidelností – už čtvrtým rokem vychází Lence Chalupové vždy ke konci roku v pražském nakladatelství nový román. Letos se
na knižní pulty dostává v pořadí už šestá její kniha. Čtenáři z Přerova sedo děje detektivky s názvem Tyrkysové oko mohou vžít o to intenzivněji už jen proto, že děj napínavého příběhu se odehrává v našem městě.

Můžete nám nastínit, o čem váš nejnovější román pojednává?
Je to vlastně příběh o staré rodinných křivdách, které vyplouvají na povrch. Svůj začátek mají ve třicátých letech minulého století, kdy v Mostní ulici vyráběla své šperky ze zlata a tyrkysu babička hlavních hrdinek.Ta už sice dávno nežije, ale zanechala za sebou několik tajemství, která se začnou rozplétat právě v roce 2016. V čase, kdy se její vnučky dostávají na životní rozcestí. Jedna se rozvádí, druhá
zrovna přivádí na svět neplánované nemanželské dítě. Obě jsou v těžké situaci a rozhodnou se prodat vzácnou sochu z tyrkysu po své babičce.Jenže jejich počínání kdosi sleduje. Někdo, kdo ví o rodinném tajemství více. Drobné indicie pak zavedou čtenáře až k tomu, kdo chce vnučkám ublížit a proč.

Proč tíhnete hlavně k detektivkám, máte ráda tajemno?
Mám ráda krimi jako žánr. Sama si pak ráda pohrávám s psychologií postav. Vkládám do jejich příběhů nejrůznější spouštěče
toho, proč se dostávají na scestí. Nehledám pro ně omluvy, jen Bez psaní si svůj život nedovedu představit, míní Lenka Chalupová se pitvám v jejich životech, povahách, v dětství, v tom, jak je ovlivnili rodiče, partneři, děti. To je i případ detektivky Tyrkysové oko. Ke zločinu vedou nitky, které mají začátek v minulosti hrdinů. Křivdy a ústrky, nikdy nevyříkané a nevyřčené pravdy, které mezi lidmi mnohdy celé roky zlověstně leží – to je to, co je nutí ke mstě.

Dá se říct, která z šestice knih byla pro vás největším oříškem?
Největší fuška byla ta poslední. Jsem k sobě stále víc přísná. Nimrám se v detailech, hledám stále nové motivy, bojím se, ať se neopakuji.

Co rok – to nová kniha. Už se něco rýsuje pro příští rok?

Už mám téma. Zatím má pracovní název Ptačí žena a měla by být o samotářce, která se vášnivě věnuje ornitologii. Žije s dětmi – a dostane se do situace, kdy její mateřská láska projde těžkou zkouškou. Jestli ale knihu vydám příští rok, to netuším, zatím si ten příběh jen promítám v hlavě.

Kdy knihy píšete – chodíte do práce, máte rodinu…
Píšu jen občas večer, někdy o víkendu, ale ne pravidelně. Když mám chuť, otevřu notebook a pustím svou fantazii ven, ať si hraje. Čím víc mě pak ten příběh pohlcuje, tak mě to pochopitelně láká a nutí psát. Píšu moc ráda a bez toho si život neumím představit. (ilo)

Čtenáři nové detektivky spisovatelky Lenky Chalupové se projdou přerovskými ulicemi

Na knižní pulty přichází, stejně jako v minulých letech touto dobou, další detektivní román z pera přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Děj nové knihy s názvem Tyrkysové oko, které je už šestou knihou autorky, se odehrává v místech Lence dobře známých. V Přerově – kde se svou rodinou žije a kde také pracuje coby mluvčí města.

Děj tvého velmi úspěšného románu Pomněnkové matky se také odehrává v Přerově. Má detektivka Tyrkysové oko něco s Pomněnkovými matkami společné? Proč se děj detektivky odehrává v Přerově?

Nemá, jedná se o dva odlišné příběhy, byť oba mají detektivní zápletku a oba se odehrávají v Přerově. Spojuje je snad jen to, co všechny moje knihy. Mateřská láska – naplněná, i nenaplněná, všeobjímající i ta rozporuplná. Zatímco v Pomněnkových matkách jde o mámy, které s láskou vzpomínají na své ztracené děti, v Tyrkysovém oku hraje naopak roli matka – statkářka Božena, která má ke svým dcerám značně chladný vztah. Nesou si to životem jako stigma. A i když už jsou ve zralém věku, táhnou si břímě, že jejich matka jim dala vše, jen ne lásku. Vnitřní nesoulad v rodině, která navenek působí vcelku normálním dojmem, vede ke zločinu…

Kniha se odehrává v současnosti, v aktuálním roce 2016 – ale vzpomínky a nitky vedou i do minulosti. Děj zavede čtenáře do rodiny přerovské zlatnice, která ve třicátých letech minulého století vyráběla v Mostní ulici v Přerově šperky ze zlata a z tyrkysu. Čtenář bude na dvě stě čtyřiceti stranách detektivky sledovat život její snachy Boženy a také jejích vnuček. Sebevědomé Elišky, kterou zastihneme ve chvíli, kdy se jí v pětačtyřiceti letech narodilo nemanželské dítě. Ušlápnuté, ale citlivé Justýny, která se právě rozhoupává k rozvodu, protože její muž si našel milenku. A Žofie, která je klariskou a žije v klášteře.

Byl někdo inspirací pro toto téma?

Ne, příběh je smyšlený, ale Přerované budou přesně vědět, kde se kniha odehrává. Popisuji Mostní ulici, Velkou Dlážku, Předmostí, lužní les Žebračku, část děje se odehrává i na statku v místní části Penčice. Pozorní čtenáři najdou třeba i konkrétní přerovské obchody a restaurace, v nichž se hlavní hrdinové také vyskytují. Obědvají v Městském domě, nakupují u Hrušky, rybičky pořizují v Akvaristice Jirků, objednávají pohřeb ve Fudencii… A podobně.

A proč Tyrkysové oko? Kde to se v příběhu vzalo?

Babička hlavních hrdinek – šperkařka – byla fascinována právě tyrkysem. Modrým kamenem, který údajně dokáže změnit i barvu, aby svého majitele varoval před nebezpečím nevěry, umožňuje duchovní naladění, zlepšuje komunikaci mezi hmotným a duchovním světem – a položený na třetí oko zvyšuje schopnost intuice a usnadňuje meditaci. Babička věnovala svým vnučkám náramek s ozdobou v podobě tyrkysového oka. Měl v sobě svou symboliku – stejně jako soška z tyrkysu, kterou jim odkázala ve svém dědictví. A právě prodej sošky, která má velkou hodnotu, rozjitří staré rodinné rány a nadobro rozleptal vazby, které už tak byly narušené.

Když jde o detektivku, zcela jistě má i svého vyšetřovatele. Kdo jím je?

Kapitán Tomáš Seidl. Pochází Přerova, jako kriminalista pracuje v Olomouci, je přičinlivý a snaživý, ale má věčně naštvanou ženu, kterou drtí život s vytíženým kriminalistou. Ale i ona zasadí jeden drobný dílek k tomu, aby se příběh posunul.

I když jsou hlavními hrdinkami ženy, zcela jistě hrají roli v detektivce i další muži, než je vyšetřovatel. Je to tak?

Jasně. Jejich manželé, synové, strýc, bratranec… Ale také milenec jedné z hrdinek – bezpáteřní muzikant Oskar. A svou roli v příběhu hraje i muž, který je už dávno mrtvý… Víc ale prozrazovat nechci, ať neberu čtenářům pointu.

Obálka knihy ukazuje velké lidské oko. Spolupracuješ na návrhu obálky?

Ano. Když je kniha hotová, zajímá se už tradičně vydavatel, jakou mám představu o obálce. Předešlé tři knihy, které jsem vydala v nakladatelství Čas u vydavatele Josefa Snětivého, měly stejný symbol – siluetu ženské postavy. A protože i v Tyrkysovém oku hrají hlavní roli ženy, měla jsem zase představu obrysu postavy. Druhý můj návrh mířil k oku – zvídavému lidskému oku v klíčové dírce. Oku, které sleduje… A k tomu se přiklonil i nakladatel. Obálku vytvářela jeho grafička Alena Šulcová Laňková. Myslím, že se jí podařilo dostat na první stránku tajemno – protože příběh opravdu tajemný je. Až do poslední stránky.

Kdo bude kmotrem nového románu?

Moje některé knihy křtili přerovští hudebníci a i v případě Tyrkysového oka v tom pokračuji. Utopenou pokřtil Jaroslav Wykrent, Ledové střepy Ivan Němeček se svou kapelou Mothers Follow Chairs a kmotrou poslední knihy bude zpěvačka Irena Kanovská. Křtít se bude na jejím koncertě, který se koná v sobotu 3. prosince od 19 hodin na pódiu na Masarykově náměstí. Ona mi pokřtí knihu, já jí nové CD.

Mohou si nechat čtenáři tvou knihu podepsat?

Ano. Mám domluvu s místními knihkupci, že pokud čtenáři budou chtít knihu podepsat, nebo do ní vepsat věnování, do dvou dnů jim to zajistím. Takže stačí nechat knihu třeba v knihkupectví Mezi světy – a tam už vše zařídí. Kdo bude chtít, může si kteroukoliv z mých knih přinést i v sobotu 3. prosince na náměstí, moc ráda jim po křtu věnuji autogram.

Dočká se tvá „šňůra perel“, myslím tím detektivek, příští rok dalšího – sedmého – korálku?
V hlavě už mám další téma na detektivku. Ráda píšu přes zimu, když je brzy tma – a tedy vhodný čas na čtení a psaní. Jestli bude sedmá kniha příští rok, nebo až ten další, to teď neumím odhadnout. Psát jsem ještě nezačala. Ale je pravda, že každý rok říkám „letos nic vydávat nebudu“ – a nakonec jsem od roku 2013 do letoška vydala čtyři knihy. Takže uvidím. Pravda je ale ta, že jsem k sobě rok od roku přísnější, víc se vracím ke každé větě, zvažuji každou zápletku, přemýšlím nad drobnostmi. A Tyrkysové oko, které jsem psala deset měsíců, jsem několikrát přepisovala a dolaďovala. Nakonec jsem spokojená a moc si přeji, aby se čtenářům kniha líbila, aby je oslovila a zanechala v nich emoce.
Hana Žáčková – prerovsko.eu

Lenka Chalupová vydává novou knihu, detektivku z Přerova

Přerov – Staré křivdy z minulosti, které měly zůstat navždy zapomenuty, se připomenou s krutou naléhavostí. Čtenáři nové detektivky Tyrkysové oko spisovatelky Lenky Chalupové se vrátí prostřednictvím děje do třicátých let minulého století, kdy v Mostní ulici v Přerově vyráběla šperky ze zlata a tyrkysu babička hlavních hrdinek.

dnes 08:40

SDÍLEJ:
Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová

Přerovská spisovatelka Lenka ChalupováFoto: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Autorka přiznává, že ji nová kniha trochu potrápila. ¨

„Nedala mi spát, pořád jsem na ni musela myslet,“ říká.

Vydáváte svou v pořadí šestou knihu. V čem je jiná?
Vznikala asi deset měsíců. Začala jsem ji psát loni na podzim a ukončila letos v červenci. Pravdou je, že v červnu jsem měla tvůrčí krizi a už jsem to vzdala. Napsala jsem dokonce vydavateli, že letos asi nic nevydám, že to pořád není ono, chybí mi pointa i dobrá zápletka… Věděla jsem, že dokud nebudu na sto procent spokojena, tak knihu nedám z ruky. A pak to najednou všechno krásně naskočilo a zapadlo do sebe, takže během dvou prázdninových dní jsem měla hotovo. Bylo to opravdu pár hodin intenzivní práce, kdy byla hlava rychlejší než ruce, které měly děj zapisovat. Takže jsem mohla vydavateli do Prahy napsat, že moje zpráva z předešlého týdne už neplatí a kniha je připravena k editaci. Během srpna jsme udělali korektury a grafička nachystala obálku. Na pulty českých a slovenských knihkupectví se detektivka dostane v polovině října a k dostání bude i jako e-kniha.

Autoři většinou neradi prozrazují děj, ale přece jen – můžete přiblížit, o čem kniha s tajemným názvem „Tyrkysové oko“ bude?
Děj vtáhne čtenáře do rodiny, která působí navenek normálním, možná až obyčejným dojmem. Matka Božena, její dcery Žofie a Justýna, jejich sestřenice Eliška… Žijí si nerušeně svou „všednodennost“. Jenže do té nečekaně vstoupí staré křivdy z minulosti rodiny, které měly zůstat zapomenuty. Ožijí ve chvíli, kdy se Justýna s Eliškou rozhodnou prodat sošku z tyrkysu, kterou jim v dědictví odkázala jejich společná babička – prvorepubliková přerovská zlatnice. Ta si určila podmínku, že mohou její vnučky vzácnou sochu zpeněžit teprve ve chvíli, kdy se ocitnou v životní nouzi. A právě tento okamžik nastal – jedna z nich se rozvádí, druhá v pětačtyřiceti letech porodila nemanželské dítě. Jenže počínání těchto žen někdo bedlivě sleduje – a nic dobrého jim nepřeje. Křivdy se otevírají postupně jako staré rány, které nejdou jen tak zalepit. Před čtenářem se prostřednictvím knihy odkrývá minulost rodiny a vrací se do třicátých let minulého století, kdy v Mostní ulici v Přerově vyráběla šperky ze zlata a z tyrkysu babička hlavních hrdinek. A právě ona, byť dávno mrtvá, stále „straší“ především svou nemilovanou snachu Boženu, která své tchyni něco nemůže odpustit.

Děj příběhu se tedy odehrává přímo v Přerově?
V Přerově a jeho dvou místních částech – Penčicích a Předmostí. Jsou to místa, která dobře znám, takže zasadit sem děj včetně reálií pro mě bylo jednoduché. Část detektivky se odehrává v jednom z typických hanáckých statků v Penčicích, kde žije matka rodiny – osmdesátiletá zatrpklá statkářka Božena Mrázová, která se vlastně vůbec netají svou nenávistí k dcerám, neteři i mrtvé tchýni. Její nejstarší dcera Žofie je klariskou, žije v klášteře a s rodinnými příslušníky se stýká minimálně, i když s nimi vede bohatou korespondenci. Statkářčina mladší dcera Justýna a neteř Eliška provozují v domě po babičce v Mostní ulici kavárnu, která se jmenuje Tyrkysové oko.

Má tento název i jinou symboliku?
Babička hlavních hrdinek byla tímto kamenem přímo posedlá. Kromě vzácné sošky zůstaly v dědictví po zlatnici i dva náramky, které zdobí právě tyrkysové oko. Už pětadvacet let je nosí na svých zápěstích právě Eliška s Justýnou, a ty šperk vnímají jako společné znamení. Věc, která je ochrání… Děj detektivky není jednoduchý, takže by si čtenáři určitě neměli nechávat knihu na pokračování, ale přečíst ji v co nejkratším sledu, pokud možno na jeden zátah, aby vstřebali všechny dějové linky i drobné indicie, vedoucí k rozuzlení. Ale že moje knihy nevedou jednoduchými uličkami, to už čtenáři, kteří moje detektivky čtou, vědí.

Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová

Proč padla volba právě na vaše rodné město?
Těch důvodů je více. V Penčicích mají rodiče chatu, jezdím sem už od dvanácti let, takže se mi tam děj dobře situoval. Příběh se z velké části odehrává na Velké Dlážce, tedy čtvrti, kde jsem vyrůstala. A kousek odtud dodnes žiji se svou rodinou – dětmi a manželem. Často se vypravujeme i do Předmostí. Když jsem tam byla před časem na besedě ve škole, slíbila jsem dětem, že děj jedné z dalších knížek zasadím zčásti i do jejich školy. Syn hlavní hrdinky je proto žákem základní školy v Předmostí.

Vaše předchozí kniha „Ledové střepy“ je zajímavá prolínáním minulosti a současnosti. Čím je zvláštní Tyrkysové oko?
Především žhavou současností děje – odehrává se totiž od června do prosince aktuálního roku 2016. Každá kapitola také začíná konkrétním datem, takže jsem musela pečlivě hlídat data a dny, aby vše odpovídalo letošnímu kalendáři. Čtenáře možná udiví, že i když začínáme červnem, tak v reálném čase popisuji, jak slaví hlavní hrdinka Vánoce. Později ale pochopí, že hrdinka se hrou na Vánoce vrací do dětství, které prožila na statku v Penčicích, a nebylo příliš šťastné.

Detektivka z Přerova je vaší šestou knihou, s jakým ohlasem se setkaly ty předchozí?
Poslední čtyři knihy jsem vydala v průběhu čtyř let. Knihy se bez nadsázky prodávají dobře a ohlasy jsou dobré. Především u čtenářek, kterým je blízký popis ženského světa. Od mnohých lidí slýchávám, že je rozuzlení zápletky pokaždé překvapí. Když si čtu reakce čtenářů na mé knihy, většina z nich napíše: „ten závěr jsme nečekali, vyrazil nám dech, naštval nás, máme vztek na autorku, že to tak skončilo“. No a právě to mě baví. Závěrečné překvapení si většinou vychutnávám a dávám na něj důraz, stejně jako na začátek knihy, který musí zaujmout. Před Tyrkysovým okem jsem vydala román Ledové střepy, který je o nevěře. Zpočátku působila jako banální milostná zápletka, ale nakonec skončila tragicky. Pomněnkové matky jsou zase o ženách, jimž se záhadně ztratily jejich děti. Hlavní hrdinkou detektivky Utopená byla scenáristka, kterou osudově dohnala její minulost. Vosí hnízda zase vyprávějí o sektě, jež unášela lidi a převracela naruby život mnoha rodinám. Prvotina Neříkej mi vůbec nic je pak o mladé ženě, která musela nést trpké následky života s úspěšným mužem.

Lenka Chalupovánarodila se 4. 2. 1973 v Přerově, kde žije. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Pracovala jako novinářka, v současné době je tiskovou mluvčí.
Vydala knihy: Neříkej mi vůbec nic (2004 – román), Vosí hnízda (2009 – detektivka), Utopená (2013 – detektivka), Pomněnkové matky (2014 – detektivka), Ledové střepy (2015 – román), Tyrkysové oko (2016 – detektivka).
Je vdaná, má syna Štěpána a dceru Klárku. Její knihy jsou velmi úspěšné, vydává je v Praze.

Autor: Petra Poláková-Uvírová
Zdroj: http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/lenka-chalupova-vydava-novou-knihu-detektivku-z-prerova-80160927.html

Spisovatelka Chalupová další román přesunula do Přerov a Penčic

Přerov a jeho místní část Penčice propůjčily tentokrát své kulisy dalšímu románu přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Detektivka nese název Tyrkysové oko a pojednává o rodinných křivdách. Děj se odehrává v konkrétních reáliích, čtenáři se tak mohou přenést do skutečných ulic, přerovských čtvrtí i budov. Kniha vychází zhruba rok po úspěšném románu Ledové střepy.
Šestý román v pořadí vznikal zhruba deset měsíců. Spisovatelka Chalupová, která pracuje jako vedoucí tiskového oddělení přerovského magistrátu, ho začala psát loni na podzim. V červnu jej kvůli tvůrčí krizi chtěla vzdát, nakonec jej dopsala během dvou prázdninových dnů.
I tentokrát využila při psaní místa, které jsou jí dobře známa. „Pohybujeme se po Mostní ulici, která je vstupem do historické části Přerova – a právě tam se odehrává vzpomínková část detektivky. Jedna z hlavních hrdinek žije v panelovém domě na Velké Dlážce, druhá ve staré vile v Předmostí. Část děje se odehrává i ve statku v Penčicích,“ řekla dnes ČTK autorka knihy Lenka Chalupová. Do knihy autorka „vpašovala“ i Základní školu v Předmostí, slíbila to tamním školákům při besedě, syn hlavní hrdinky tak navštěvuje právě jejich školu.
Zajímavostí knihy je podle autorky to, že se odehrává od června do prosince roku letošního roku. A každá kapitola začíná konkrétním datem, kdy se děj odehrává. „Takže jsem musela hlídat konkrétní data a dny – aby vše odpovídalo letošnímu kalendáři,“ doplnila spisovatelka.
Děj knihy se tentokrát točí kolem modrého kamene, který je i v názvu knihy, a křivd z minulosti. Ty ožijí ve chvíli, kdy se hrdinky rozhodnou prodat sošku z tyrkysu, kterou jim ve svém dědictví odkázala jejich babička – prvorepubliková přerovská zlatnice. Čtenář se prostřednictvím knihy vrátí do minulosti rodiny, do 30. let minulého století, kdy v Mostní ulici v Přerově vyráběla šperky ze zlata a z tyrkysu babička hlavních hrdinek.
Tyrkysové oko, které vyjde v polovině října, je autorčinou šestou knihou. Čtyři poslední vydala během čtyř let. Pojítkem románů je mnohdy drsný popis ženského světa a nečekané konce. Loni vyšel román o nevěře s názvem Ledové střepy, jehož dějištěm se stalo středomoravské město Tovačov na Přerovsku. Úspěšné byly i předchozí tituly Pomněnkové matky, Utopená, Vosí hnízda i prvotina Neříkej mi vůbec nic.

Autor: ČTK

Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-kulturni-servis/420525/spisovatelka-chalupova-dalsi-roman-presunula-do-prerova-a-pencic.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy

Jak napsat román? Spisovatelka Lenka Chalupová ON-LINE v Přerovském deníku

Přerov – Je těžké se prosadit v dnešní době s novou knihou? Chtěla být Lenka Chalupová vždy spisovatelkou, a kde bere inspiraci pro své napínavé příběhy?

Na tyto, ale i další otázky se můžete zeptat přerovské spisovatelky Lenky Chalupové v on-line rozhovoru, který se uskuteční v pátek 4. března v době od 13 do 14 hodin.

PŘECHOD NA ONLINE ROZHOVOR

Lenka Chalupová vydala loni svou pátou knihu – mrazivý román o vášni a trestu s názvem Ledové střepy, jehož hrdinou je redaktor Olomouckého deníku.

Jáchym Wollner je „neobyčejně obyčejný“ chlap z maléhomoravského města.

Právě on vypráví o cestě, která z něj udělala nejen nevěrného manžela, ale také vraha.

Kniha Ledové střepy se prodává stejně úspěšně jako spisovatelčina předchozí díla – Pomněnkové matky nebo Utopená. 

 

 

http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/jak-napsat-roman-spisovatelka-lenka-chalupova-on-line-20160304.html

V Base campu se křtil další román přerovské spisovatelky Lenky Chalupové

Ledové střepy – mrazivý román o vášni… a trestu, který napsala Lenka Chalupová, byl ve čtvrtek večer v Base campu pokřtěn. Kmotrem v pořadí již pátého románu z pera přerovské spisovatelky se stal frontman kapely Mothers Follow Chairs Ivan Němeček, který knize popřál: „Kniho, jdi na odbyt.“
V Base campu bylo ve čtvrtek večer plno. Křest a autorské čtení doplněné písněmi v podání kapely Mothers Follow Chairs udělaly ze všedního večera svátek.
„Děkuji všem přítomným, ale hlavně svému manželovi, který je mi oporou. Poděkování patří ale i mým rodičům, kteří mně vytvořili zázemí tím, že mě milovali a já je, a samozřejmě i mým dětem Štěpánovi a Klárce,“ řekla v úvodu autorka románu. Hlavní zásluhu na tom, že je román na světě, má ale podle Lenky její nadřízená a kamarádka Daniela Novotná, která ji k dopsání knihy motivovala, a jak Lenka sama říká: „místo válení u vody jsem celé léto proležela v ledových střepech“.
Návštěvníkům na Base campu v autorském čtení přečetla Lenka několik kapitol z nového románu, který začala psát již v roce 2004 a který dokončila až letos.
„Knihu jsem si koupila v knihkupectví a dnes ji donesla s sebou, aby mi ji autorka podepsala. Román je opravdu úžasný, přečetla jsem ho jedním dechem,“ prozradila jedna z návštěvnic Base campu.
Hana Žáčková – prerovsko.eu

Ledové střepy – to je další mrazivý román přerovské spisovatelky Lenky Chalupové

Na knižní pulty právě přichází nejčerstvější novinka z pera dvaačtyřicetileté přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Po loňských úspěšných Pomněnkových matkách, které se letos dočkaly dotisku, je to její v pořadí už pátá kniha. Jmenuje se Ledové střepy a má podtitul Mrazivý román o vášni a trestu.

Prozradíš, proč se přímo na obálce knihy dočteme, že pojednává o vášni a trestu?

Hlavním hrdinou knihy je muž středního věku – novinář Jáchym Wollner, který podlehne vášni, dopustí se nevěry a nakonec následuje trest. Nedrží se pořekadla „co je v domě, není pro mne“, nechá se svést svou příbuznou a pak jeho doposud klidný život nabere jiný směr. Jáchym, který je veskrze slušným člověkem, dostane doživotní nálepku vraha a jeho nejbližší se od něj odvrátí. Trpí, ale není cesty zpět… Není to ale jen příběh o nevěře, je to sága celé rodiny, kdy se před čtenářem postupně otevírají třinácté komnaty jejích členů. Psychologický román má dvě dějové linie, které se střídají – jedna je současná a druhá vzpomínková.

Byl někdo inspirací pro toto téma?

Ne, tak se to nedá říct. Knihu jsem začala psát zhruba v roce 2004, pak jsem ale téma opustila a mezitím jsem napsala detektivky Vosí hnízda, Utopená a Pomněnkové matky. Dvě poslední knihy vyšly rok po sobě a letos jsem neměla v plánu žádnou knihu vydávat. Koncem jara se začal vydavatel zajímat, jestli něco připravuji, protože chtěl před Vánoci dodat na trh můj další titul. Vrátila jsem se proto do šuplíku a oprášila Ledové střepy. Knihu jsem z velké části přepsala, pracovala jsme na ní asi tři měsíce. Vlastně skoro celé léto. Obávala jsem se, abych po úspěšných Pomněnkových matkách nešla s kvalitou dolů. Knihu jsem dala číst kamarádce a ta moje pochybnosti rozptýlila – román se jí moc líbil. Dokonce víc než Pomněnkové matky. Takže jsem rukopisu dala šanci a s příběhem byl spokojený i vydavatel.

Detektivka Pomněnkové matky vyrazila v závěru snad každému čtenáři dech. Mají i Ledové střepy mrazivý závěr?
Ano, mají. Kniha je plná emocí, propadů, napětí a zvratů. Nakonec čtenář zjistí, že je všechno úplně jinak, než se zdálo.

Pomněnkové matky se odehrávaly v Přerově. Kam jsi situovala Ledové střepy?
Rodina Wollnerových žije v Tovačově, takže tam se i odehrávají podstatné události. Čtenář se ale prostřednictvím řádků přenese i do Severní Karolíny – konkrétně do města Charlotte, kde žije jedna z hlavních hrdinek – podivínka jménem Emma.

Kniha má zajímavou obálku. Je to dílo vydavatele a grafika, nebo může autor vstupovat do rozhodování o podobě obálky?

Knihy vydávám v Praze, s vydavatelem jsem v kontaktu přes mail. Můj názor na obálku ho vždycky zajímal. Chtěli jsme, ať je tajemná – stejně jako příběh rodiny, ale nic prvoplánového. Navrhovali jsme motiv ledů, střepů nebo i zrcadla, které hraje významnou roli v životě jedné z hrdinek. Nakonec jsme se shodli na ledové bílé barvě a hlavním motivem se stala silueta ženy za sklem.

Po kom jsi zdědila talent na psaní? Není žádným tajemstvím, že tě psaní provází celým životem – pracovala jsi jako novinářka, teď jsi mluvčí Přerova, takže píšeš profesně a zároveň i ve volném čase…

To je pravda, píšu odmalička a píšu ráda. Moji rodiče, kteří jsou dnes už v důchodě, tuhle zálibu neměli. Máma pracovala jako ekonomka, ve volném čase ráda četla, zahradničila a zabývala se řadou praktických věcí. Táta byl technik, vždycky rád rybařil, byl a dodnes je pracant, který si poradí s každou chlapskou prací. Ale náhodou jsme zjistili, že jeden z našich předků z máminy rodové linie byl písmák – takže možná tam je možno hledat kořeny. Je pravda, že bez psaní si nedovedu svůj život představit. Od dvanácti let píšu povídky, básničky, fejetony, příběhy. Vystudovala jsem žurnalistiku a nedovedu si představit, že bych měla změnit obor, který mě baví a naplňuje.

Co tě ještě baví?
Nejraději trávím čas se svou rodinou a s přáteli – a je jedno, jestli jsme doma, na procházce, nebo na výletě. Jsem společenská, mám ráda kulturu, chodíme na nejrůznější akce, ať už se jedná o divadlo, muziku, film, nebo výstavy.

Jak moc je těžké udržet děj knihy, neodbíhat do podružností nebo se neztratit v ději?
Například Ledové střepy mají 250 stran a navíc dvě dějové linie, takže tam byla potřeba obezřetnost. Pořád jsem se k ději vracela a ujišťovala se, že všechno souhlasí. Zkoumala jsem hlavní postavy a jejich charaktery, aby všechno sedlo. I v noci se mi o tom už zdálo.

Kdo bude kmotrem Ledových střepů?
Přerovská kapela Mothers Follow Chairs. Křest se uskuteční ve čtvrtek 26. listopadu od 19 hodin v Base Campu, ale místa je třeba si předem objednat.

Máš už další námět na knihu?
Mám několik rozepsaných knih a v nich teď zpětně hledám inspiraci.